Potterovské střípky - Patron

Patron


Rychle se ukryl v hustém křoví a našel si mezeru, kterou mohl pozorovat malé lesní jezírko, od kterého právě přišel. Vše je připravené; teď mu nezbývá než čekat na ten správný okamžik.
Čas vynést v téhle vražedné hře další kartu.
Opatrně vyhlédl trochu víc vpravo a sledoval dění okolo malého stanu, který v rychle houstnoucím šeru pomalu přestával být vidět.

Už jenom chviličku. Snad to vyjde jak si plánoval. Určitě. Zná ho dost na to, aby věděl, že tomuhle lákadlu neodolá.

Před stanem už zůstal jenom chlapec a šero v lesním podrostu bylo dostatečné na to, aby jeho malé představení mělo kýžený efekt.

Teď.

Jeho mysl opatrně, jako kdyby se jednalo o velmi vzácný filigránový šperk, uchopila dávnou vzpomínku.

Pár zelených očí třpytících se v paprscích letního slunce. Jemný chladivý větřík vanoucí od jezera. Teplý sametový dotek na jeho ústech.

"Expecto patronum."


Z hůlky, kterou křečovitě svíral mezi prsty, vystřelila stříbrná laň a zamířila ke stanu.